Tramtarará!!! Postavili jsme nové hřiště v Banátu! Tentokrát se to stalo v Gerníku, a každý kdo tudy projede, ten tu krásu uvidí. Hřiště se totiž strategicky nachází hned vedle hospody u Piečků, což je výhoda pro rodiče doprovázející svoje ratolesti a což jsme velice ocenili i my jakožto stavitelé.
Jak se to všechno přihodilo?
Potom, co jsme zrekonstruovaly hřiště v Eibentále v roce 2016 a následující rok postavily nové hřiště ve Svaté Heleně, vyplynulo vlastně přirozeně, že letos pojedeme stavět na Gerník. Řešily jsme jenom otázku, jestli postavíme hřiště nové, u školy, nebo zrekonstruujeme hřiště stávající, vedle hospody. Hospoda byla samozřejmě také silná motivace, hlavně ale vzhledem k omezenému času a zdrojům jsme se rozhodly pro rekonstrukci. Stavět na zelené louce by bylo časově i finančně mnohem náročnější.
Money, money, money…
Během roku jsme spolu se skupinou banátomilců, která se utěšeně rozrůstá, dali dohromady finanční obnos potřebný k tomu, abychom mohli na Gerník dopravit sebe a nářadí a ubytovat se na týden v „all inclusive“ u Kusků. Takže děkujeme Jirkovi Řehákovi, který uspořádal v pražské kultovní hospodě U vystřelenýho oka benefiční koncert, Michalovi Kašparovi, který se studenty z gymnázia OpenGate uspořádal sbírku a především jednotlivcům, kteří nás podpořili v crowdfundingové kampani na serveru Startovač.cz. Peníze jsme tedy vyžebrali a dojem chudých altruistů nám kazil už jenom vypůjčený luxusní van značky Mercedes.
Jak jsme to zmákli
Skupina A vyjížděla z Prahy den před prázdninovým exodem a i přesto strávila na D1 dobrou polovinu času cesty do Rumunska. Skupina B vyjížděla o pár hodin později, a ta si zase zpříjemnila cestu „zkratkou“ kousek před Banátem. S cca dvacetihodinovým zpožděním však nakonec dorazili koňmo štastně na Gerník. Naše „art directorka“ Lucka měla toho času už vymyšlený koncept, a tak se mohlo začít pracovat. Hřiště jsme očesali od starých plastových a kovových dílů a dojednali si pokácení několika stromů, jejichž dřevo jsme použili místo nich. Následující týden jsme se pak oddávali řezání, broušení a tesání.
Po celou dobu nám ochotně chodila pomáhat parta děcek z Gerníku, hlavně Franta, Kája a Lojzík, a několikrát se nás zželelo také neznámým kolemjdoucím turistům, kteří odložili svoje krosny a plány a přiložili ruku k dílu. Za to jim všem patří náš dík. Ještě jednou musíme poděkovat také Martinovi a Tomášovi, kteří nám průběžně vydatně pomáhali. Také paní Piečkové, že nám poskytla zázemí a elektřinu a spolu s nejbližšími sousedy vydržela celý týden řev brusek, motorových pil a nánosy pilin a prachu, které jsme každodenně produkovali. Snad ale teď společně s dětmi a návštěvníky Gerníku ocení nové krásné duhobarevné hřiště, kam si budou děti chodit hrát a krávy tam nebudou chodit… na procházku.
Stejně automaticky jako jsme odjeli stavět na Gerník, přijali jsme nakonec výzvu udělat příští rok hřiště pro děti na Rovensku. Prý se tam bude znova otevírat škola, tak aby měly děti kam, když půjdou za 😛
Terka&Verča&Lucka&Michal&Honza